Příspěvek z podstránky Daktixův kamínek:
Vítězství rozumu – odmítnutí registrovaného partnerství
O jediný hlas neprošel ve Sněmovně návrh zákona o registrovaném partnerství. Jeden jediný hlas, díky němuž zvítězil rozum nad bezbřehým liberalismem a poškozením tradiční rodiny. Nejsem sice zrovna příznivcem poslance Karase, jeho častých staromódních výroků a vůbec tohoto katolického fundamentalismu, avšak s jeho výrokem o vítězství zdravého rozumu naprosto souhlasím.
Není pravda, jak je předkládáno, že registrované partnerství nikomu neublíží a někomu pomůže. Naopak, poškodí tradiční model rodiny. Není přece možné dát na stejnou úroveň tradiční model rodiny, kdy jsou spolu muž a žena, s naprosto protipřírodním a iracionálním partnerstvím homosexuálů. Nejde o to, zda homosexuálním párům dovolíme dědit po zesnulém partnerovi a podobně. S tímto bych absolutně žádný problém neměl, ale jde o princip. Přijmutím zákona o registrovaném partnerství totiž jasně dáváme najevo, že homosexualitu bereme jako naprosto normální věc.
Vím že je veřejné mínění dosti nahnuté k legalizaci registrovaného partnerství (dále jen RP) a většina lidí homosexualitu jako normální bere. Ona však normální není. Homosexualita je úchylka. Častým a typickým argumentem neochvějných zastánců RP je, že homosexualita je vrozená a proto normální. To zajisté, ale lidé s pedofilními či sadistickými sklony to mají také vrozené a jsou tedy podle vás normální ? Dále se prý homosexualita nedá dávat na stejnou úroveň s výše zmíněnými úchylkami, protože nikomu neškodí, nikoho neobtěžuje. Na první pohled ne, ale mějme na paměti výše zmíněné poškozování tradičního modelu rodiny a také zhoubný vliv na případně vychovávané dítě. Zkusme vymýšlet scénáře, kdy by bylo homosexuálům povoleno adoptovat děti. Je dokázáno, že nevědomky jako děti přebíráme v rodině, ve které vyrůstáme určitý model, tedy to jak se chová otec k matce, chod domácnosti apod. Pokud je vše v pořádku, je téměř jistá šance že dotyčný, až si založí rodinu vlastní, vše bude „šlapat“ v obdobných kolejích. Na druhou stranu, děti vyrůstající v rozvrácených rodinách jsou často poznamenány na celý život a nezřídka se u nich projevují např. sklony k domácímu násilí. A teď si představme, že dva homosexuálové budou vychovávat „od mala“ adoptované dítě. I když u něj homosexualita geneticky zakódována nebude, tak se jistě nebude vyvíjet normálně jako jeho vrstevníci a bude přinejmenším „trochu divné“. Nemluvě o frustraci že jako jediné má „dva tatínky“ (případně „dvě maminky“), šikaně od vrstevníků a také faktu, že vývoj bez tradičního modelu otce a matky je jaksi neúplný.
V sobotní MF Dnes se novinář a spisovatel Robert Blanda homosexuálů a RP kategoricky zastává, což je jeho názor na daný problém, který naprosto respektuji, avšak nemístně útočí na odpůrce RP a argumentuje frázemi typu že odmítnuté RP je prohrou všech civilizovaných lidí atd. To ale není pravda, nevím jak toto odmítnutí nějak může omezit normálního člověka. Odpůrce RP označil za jedince ovládané civilizačními předsudky. To je přesná ukázka toho, jak je dnes nakládáno s lidmi a názory, vystupujícími proti tzv. „výdobytkům moderní doby“ (jako třeba homosexuality). Nemístně liberální názory a legalizační snahy jsou nadmíru vítány a veškeré ostatní názory jsou označeny za zavrženíhodné předsudky.
Homosexualita je legální, diskriminace homosexuálů je zakázaná, nikdo se na ně již nedívá tak, jako např. před sto lety, nemluvě o nějakých snahách o převýchovu a pokusy o změnu orientace „léčbou“. Tak co by ještě chtěli víc ? Odlišme pojmy sexuální orientace a legální partnerství na úrovni manželství muže a ženy. Proti sexuálním vztahům a praktikám mezi osobami stejného pohlaví nic nemám (ani mít nemůžu, protože intimní život je naprosto osobní a svobodná věc daného člověka). Uznat však homosexuální páry jako trochu jiný model partnerského soužití zákonem, nemluvě o možnosti adopce dítěte je nápad velice špatný.
Ačkoli ve světě mají genderová studia a gay a lesbická studia v umění a dějinách umění rozsáhlou bibliografii, v českém prostředí je tato metoda stále nová. Je buď pojímána jako nedůležitá, nebo je užívána diletantsky. 
